Zlato je kov, který lidstvo fascinuje už tisíce let. V periodické soustavě prvků má protonové číslo 79, ale jeho význam sahá daleko za hranice chemie. Jde o jeden z nejvzácnějších a nejstálejších kovů na světě – a zároveň o látku, která měla své místo i v medicíně.
Už před více než 5 000 lety lidé sbírali zlaté valouny z říčních toků nebo těžili rudu v horských oblastech. Zlato se postupně stalo nejen symbolem bohatství, ale také součástí léčebných postupů – od starověku až po moderní dobu.
Zlato v tradiční medicíně a víře
V mnoha kulturách bylo zlato považováno za zdroj vitality, životní energie a dlouhověkosti. Tyto představy vycházely především z jeho výjimečných vlastností – nezreziví, nekoroduje a dlouhodobě si zachovává svůj vzhled.
-
Ve starověké Číně se zlato spojovalo s posílením životní energie. Dochovaly se zmínky o vaření rýže se zlatou mincí nebo o používání tenkých zlatých lístků v kuchyni.
-
Egypťané věřili, že zlato léčí tělo i ducha.
-
Ve středověké Evropě se objevovaly elixíry se zlatým prachem, které měly zpomalovat stárnutí.
-
Alchymista a lékař Paracelsus vytvořil v 16. století přípravek známý jako aurum potabile – „pitné zlato“, kterému byly přisuzovány zázračné účinky.
Z dnešního pohledu je však nutné říci, že většina těchto představ nebyla vědecky podložená. Zlato nedokázalo léčit deprese, epilepsii ani infekční nemoci, jak se tehdy věřilo.
První vědecké poznatky o účincích zlata
Skutečný vědecký zájem o zlato v medicíně přišel až na konci 19. století. Německý mikrobiolog Robert Koch, který v roce 1882 objevil původce tuberkulózy, zkoumal také účinky sloučenin zlata na bakterie.
Zjistil, že některé bakterie lze pomocí zlatých sloučenin usmrtit. Použitá látka však obsahovala kyanid draselný, který je prudce jedovatý, a proto nebyla vhodná jako lék. Přesto tento výzkum otevřel cestu k dalšímu zkoumání využití zlata v medicíně.
Dnes se zlato používá například:
-
ve formě antibakteriálních povrchů,
-
jako povlak na zdravotnických pomůckách,
-
ke snížení rizika infekcí v nemocničním prostředí.
Zlato a léčba kloubních onemocnění
Zajímavou kapitolu představuje využití zlata při léčbě revmatoidní artritidy.
Už ve středověku benediktini experimentovali s potravinami obsahujícími zlatý prášek. Skutečný medicínský význam však přišel až ve 20. století. Francouzský lékař Jacques Forestier ve 30. letech minulého století používal rozpustné sloučeniny zlata k léčbě těžkých forem revmatismu.
Od 30. let až do konce 80. let 20. století byly injekce zlata běžně používány jako jedna z možností léčby revmatoidní artritidy, zejména u pacientů s těžkým průběhem onemocnění. Postupně byly nahrazeny novějšími a lépe snášenými léky, ale zlato má v historii revmatologie své pevné místo.
Jak zlato ovlivňuje imunitní systém
Teprve moderní výzkum objasnil, proč zlato může mít u některých zánětlivých onemocnění pozitivní účinek. Studie ukázaly, že v malém množství dokáže zlato ovlivňovat imunitní reakce.
Soli zlata mohou v určitých buňkách imunitního systému (například v makrofázích):
-
tlumit uvolňování látek podporujících zánět,
-
zmírňovat zánětlivou reakci organismu.
Právě tento mechanismus vysvětluje, proč bylo zlato účinné u části pacientů s revmatoidní artritidou.
Shrnutí pro čtenáře Penzista.net
-
Zlato bylo po tisíciletí považováno za léčivý prostředek, často na základě víry a tradice.
-
Moderní věda potvrdila antibakteriální a imunomodulační účinky některých sloučenin zlata.
-
Nejvýznamnější využití mělo zlato v léčbě revmatoidní artritidy ve 20. století.
-
Dnes se zlato používá spíše technicky a podpůrně, nikoli jako univerzální lék.
Zlato tedy zůstává výjimečným kovem – ne jako zázračný elixír, ale jako zajímavá a ověřená součást moderní medicíny.
Autor: Redakce Penzista.net