Celosvětově se infekce řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí. Nakazit se může člověk baktériemi i viry nejrůznějšími způsoby. K infekci nebo nákaze dochází ve chvíli, kdy do lidského těla vniká její původce. Projev infekce, její nebezpečí, ohrožení života, závisí od dvou faktorů. Za prvé, jaké jsou vlastnosti původce nemoci, vlastního patogenu, baktérie nebo viru a za druhé, jak silný a obranyschopný je imunitní systém nakaženého.
Infekční nemoci mají různé původce
Ovšem jak poznáme, s kterými infekčními patogeny má vlastně náš imunitní systém zápasit? Jsou to pouze viry nebo baktérie, které spouští infekci? Nebo i jiní? Mnoho infekcí probíhá bez jakýchkoli příznaků nebo potíže se objevují až po určité době. Většinou pak vyvstává otázka, zda k odeznění infekce postačí pár dní klidu na lůžku nebo rovnou nasazení antibiotik? Vysvětleme si proto rozdíl mezi virovou a bakteriální infekcí a jak by měly být různé typy infekcí léčeny. U virové infekce nemá užívání antibiotik význam. Ta účinkují pouze proti baktériím.
Seznam infekcí je bohatý
Některé z nich známe z dětství a také jsme je prodělali už jako děti (např. plané neštovice, spála). S nachlazením nebo chřipkou, která je virového původu, se však většina lidí potká během roku i vícekrát. Ze zdroje nákazy se jejich původci přenášejí přímo nebo nepřímo na člověka přes různé cesty přenosu. Pokud se infekce omezí pouze na místo vstupu a nešíří se dál, hovoříme pak o lokální infekci. Nejčastěji například o infekce rány. Naopak u tzv. generalizovaných infekcí se původci infekcí šíří například krví do ostatních orgánů v těle. V nejhorších případech může vést kontakt mezi organismem a původci infekce až k život ohrožujícímu zánětu v těle. Pak hovoříme laicky o otravě krve, odborně o sepsi.
Kdy se epidemie překlopí v pandemii?
V minulých staletích pustošily epidemie celé kraje. Řádily epidemie cholery, španělské chřipky nebo moru. Poslední známá morová epidemie na našem území proběhla v Praze v roce 1713. [toggle title_open="Zavřít" title_closed="Přečtěte si, jak probíhala morová epidemie v Praze roku 1713" hide="yes" border="yes" style="default" excerpt_length="0" read_more_text="Read More" read_less_text="Read Less" include_excerpt_html="no"]V červenci 1713 přijel do Prahy z Vídně krejčovský tovaryš. Ubytoval se na Koňském trhu a druhý den umřel. Morem pak onemocněla celá rodina, která mu poskytla nocleh. Nákaza pak přeskočila do pražského Židovského města, které bylo okamžitě uzavřeno. Ukázalo se však, že marně. Mor tam začal kosit i sto lidí denně. Epidemie zachvacovala kromě Prahy i celou řadu velkých měst. Lékaři odmítali navštěvovat nemocné. Lékárníci podávali léky jen kleštěmi skrze pootevřené dveře. V zimě roku 1713 epidemie ustala. V Praze zemřelo asi 13 tisíc obyvatel, v celých Čechách 100 tisíc. Uhynulo na 2 milióny kusů dobytka. [/toggle] Epidemie představuje nahromadění infekčního onemocnění pouze v určité oblasti. Pokud se infekční choroba šíří po celém světě, rozšíří se na více kontinentů, mluví se o pandemii.
Nejvíce ohrožení jsou senioři, chronicky nemocní a děti
Nejen v zemích třetího světa, ale také ve vyspělé západní Evropě mohou mít infekční nemoci těžký průběh a dokonce vést i ke smrtelným případům. Průběh infekčního onemocnění závisí do značné míry zdravotním a výživovém stavu jedince před vypuknutím infekce. Vyšší riziko hrozí u dětí a starších lidí s oslabeným imunitním systémem. V případě bakteriálních infekcí rozhoduje také odolnost infekčního patogenu, dané baktérie, vůči antibiotikům (antibiotická rezistence).