Urologie je často mylně vnímána jako výhradně „mužská záležitost“. Někdy bývá dokonce chybně označována jako „mužská gynekologie“. Ve skutečnosti se ale urologie věnuje oběma pohlavím. U žen je dokonce výskyt některých urologických obtíží výrazně vyšší než u mužů. Nejčastějšími důvody návštěv ordinací jsou záněty močových cest, inkontinence a komplikace spojené s menopauzou.
Česká urologická společnost uvádí, že zhruba každá čtvrtá žena nad 60 let trpí nějakou formou chronických urologických potíží. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR tvořily ženy v roce 2023 téměř 47 procent ambulantních urologických pacientů v Česku. „Urologie je v povědomí lidí zakotvena jako obor pečující o starší muže, kteří mají problémy s močením. Opak je ale pravdou. Urologie se stará o celé spektrum pacientů, počínaje právě staršími muži potýkajícími se s problémy s močením přes pacienty s nádory močových cest, pacienty se syndromem ‚zvýšeně aktivního močového měchýře‘ a pacienty s opakujícími se záněty močových cest konče. Poslední skupině dominují zejména ženské pacientky včetně řešení stresové ‚poporodní‘ inkontinence. Na naší klinice tvoří ženy zhruba 30 procent urologických pacientů,“ řekl Ondrej Kaplán, urolog kliniky Venova.
Podle studie European Association of Urology z roku 2022 až 60 procent žen zažije alespoň jednou za život zánět močového měchýře. Kvůli kratší močové trubici jsou k tomuto onemocnění právě ženy náchylnější. Podle zdravotnické organizace WHO postihuje močová inkontinence až 35 procent žen ve věku nad 40 let. „U žen se nejčastěji setkáváme s opakujícími se infekcemi močových cest a s jejich komplikacemi. Neřešená infekce může vést ke změnám sliznice močového měchýře, a tak se podílet na syndromu ‚zvýšeně aktivního močového měchýře‘. Další velkou skupinou jsou pacientky trpící na stresovou ‚poporodní‘ inkontinenci. Ženskou populaci v urologické ordinaci můžeme v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Mladší a starší ženy. Ty mladší trápí více opakující se záněty, ty starší inkontinence, jejímž podkladem bývá oslabení svalového dna pánevního často doprovázené i sestupem pánevních orgánů. U postmenopauzálních žen se můžeme setkat s infekcemi močových cest v důsledku změn poševní sliznice,“ popsal urolog.
Vedle zánětů patří mezi časté diagnózy také ledvinové kameny, nádorová onemocnění močového měchýře a močovodů, neurogenní poruchy močení nebo komplikace po gynekologických operacích. Přesto ženy často vyhledávají pomoc pozdě nebo vůbec. „Mnoho žen své potíže velmi často bagatelizuje. Nezřídka slýcháme od pacientek, že únik moči nebo bolest při močení považovaly za běžnou součást stárnutí, a proto problém roky neřešily. Přitom dnešní medicína nabízí velmi účinné metody, jak těmto potížím předcházet nebo je léčit,“ upozornil Ondrej Kaplán.
Ženy problémy v intimní oblasti zpravidla řeší u praktického lékaře nebo gynekologa. Většinu z nich do urologické ordinace zavítat ani nenapadne. „Častým problémem je i to, že se řada pacientek dlouhodobě léčí u gynekologa, aniž by byl přítomen urolog, což může vést k opoždění správné diagnózy nebo neefektivní léčbě. Bojuje-li pacientka s častými infekcemi močového měchýře nebo jakýmkoliv diskomfortem při močení, je namístě navštívit urologa. Urolog a gynekolog mají často jiný pohled na ‚věc‘, není tak proto vůbec na škodu navštívit ordinace obou specialistů. Výhodou jsou pak kliniky, které poskytují gynekologickou i urologickou péči zároveň, kde mohou lékaři řešit daný problém komplexně,“ uzavřel Ondrej Kaplán.
Klinika VENOVA, venova.cz
Soukromá multioborová klinika byla založena v roce 2023. Klientům nabízí přístup k nejmodernějším metodám vyšetření a prevence, spolu s vysokými standardy bezpečnosti, prvotřídním servisem a expresními termíny bez dlouhého čekání. Mezi obory, které klinika poskytuje, patří žilní a cévní chirurgie, gynekologie, urologie, neurologie, kardiologie a angiologie. V čele kliniky stojí cévní chirurg MUDr. Anton Karalko. MUDr. Karalko studoval na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po promoci zahájil svou lékařskou praxi v Německu. Poté nastoupil jako sekundární lékař na Kliniku cévní a endovaskulární chirurgie v Chemnitzu. Po získání prvních zkušeností v Německu se rozhodl rozšířit své odborné znalosti v oblasti břišní, torakální a cévní chirurgie na Univerzitní klinice a poliklinice Carl Gustav Carus Technické univerzity v Drážďanech pod vedením profesora Reepsa, kde také úspěšně složil atestační zkoušku z oboru cévní chirurgie.