Cílem paliativní medicíny je dosáhnout určité kvality života
Cílem klasická medicíny je vyléčit pacienta z dané nemoci. Paliativní medicína sehrává svoji úlohu, když jsou prostředky klasické medicíny nedostatečné. Nesoustředí se na léčbu nemoci, ale chce nevyléčitelně nemocného podpořit, aby své poslední měsíce, týdny a dny prožil pokud možno s vyšší kvalitou života, se sebeurčením a bez nezbytného utrpení, tedy dát zbývajícím dnům více života. V popředí nestojí technické provedení, ale to, co pacient chce sám. Lékaři proto v tomto smyslu zváží všechna pro a proti. Například zda je operace opravdu smysluplná. Od agresívní chemoterapie se opouští, pokud by sotva mohla přinést další dny života a zapříčinila by přesto jen další utrpení.
V paliativní medicíně stojí tým z několika disciplín
Paliativní medicína jde přitom dále za koncept tradiční medicíny. Bere se zřetel na psychosociální a duchovní potřeby postiženého. Tým paliativní péče se proto skládá z více specialistů z rozlišných oborů. Lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuté, psychologové, ale také sociální pracovník a duchovní kněz. Z lékařského pohledu se lékaři pokoušejí příznaky nemoci u postižených zmírnit. Bolesti, které souvisí s nemocí, se dají řešit farmakologicky. Starají se také o jiné aspekty. Nemocní rakovinou v pokročilých stadiích jsou často postiženi ztrátou chuti k jídlu, nevolností a problémy s dýcháním.
Dle studie jsou pacienti, kterým je poskytována paliativní péče, schopní žít déle a kvalitněji
Účinek paliativní péče potvrzují studie. Ve všeobecné nemocnici v Bostonu, stát Massachusetts, se staral tým spolupracovníků o několik pacientů, kteří trpěli rakovinou plic. Tým zvolil pro tyto pacienty paliativní péči. Ti se pak vyjádřili v dotaznících, že zaznamenali lepší kvalitu života. Je pozoruhodné, že žili až o několik týdnů déle, i když to není deklarovaným cílem paliativní péče. Navíc se zdá, že se vyplácí začít dostatečně včas s paliativní podporou. Podle lékařů, kteří se věnují paliativní medicíně, je smysluplné, když příbuzní nemocného s rakovinou na začátku terapie nekontaktují pouze lékaře, ale jsou v kontaktu také s psychologicky vyškoleným personálem, s kterým hovoří o následcích choroby.