Co pomáhá proti vysokohorské nemoci

Máte rádi vysokohorskou turistiku? Chystáte se letos do hor? Láká vás pohled do hlubokých údolí z hřebenu vysokohorských masívů? Pokud podceníme rizika, která nás při rychlém výstupu do hor mohou potkat, může taková túra skončit velmi rychle. Ať jsme zdraví nebo se zdravotním omezením. Nehovoříme přitom o himalájských osmitisícovkách, na jejichž přístupových cestách se táhnou dlouhé fronty horolezců pod vrcholem. Vysokohorská nemoc se může začít projevovat už ve výšce 2500 metrů a více, častěji 3500 metrů. Jaké jsou varovné příznaky a jak by se měl člověk v takové situaci chovat nebo jí ještě lépe předcházet?

 

 

Vysokohorská nemoc se může začít projevovat už ve výšce 2500 metrů a více, častěji 3500 metrů. Tomu, kdo vystupuje do hor příliš rychle, se může už ve výšce 2,5 km nad mořem, udělat nevolno, trpí závratí a bolí ho hlava. K tomu se přidává ještě nechutenství a pocit na zvracení. Akutní výšková nemoc je běžné neškodné onemocnění, které ovšem pobyt ve výšce velmi znepříjemňuje.

 

 

 Denní výlety běžně nepředstavují ohrožení

 

Než se začnou příznaky výškové nemoci projevovat, uplyne většinou 6 až 12 hodin. Výstup lanovkou na vrchol ve výšce 3500 metrů a zpáteční cesta do údolí ještě týž večer, neznamená pro zdravého člověka většinou problém. Pro ty, kteří se k výstupu rozhodli, proto platí pravidlo: Go high, sleep slow. Znamená to ve volném překladu: Stoupej vysoko, ale přenocuj opět dole. Jinými slovy můžete na vrchol vystoupat, ale pak byste se měli vrátit do nižších poloh, kde přenocujete. Během jednoho dne by měl člověk zdolat maximální převýšení 300 až 500 m.

Nejvyšší vrcholy způsobují nemoc

Čím výše člověk stoupá, tím je pravděpodobnost výskytu příznaků vyšší. Ve výšce 2500-3000 m je postižen každý pátý; od 4000 m je postižena zhruba polovina horolezců a těsně pod metou 6000 m, což je třeba vrchol Kilimandžára, je to dokonce 80 procent. Na vině je tlak vzduchu a parciální tlak kyslíku. Parciální tlak kyslíku je důležitý proto, aby kyslík proniknul z plic do plicních kapilár, kde dochází k okysličení krve. Ve výšce 5300 m nad mořem klesá hodnota parciálního tlaku kyslíku asi na polovinu. Menší tlak znamená méně kyslíku v plicích. Ten tělo potřebuje, aby mohlo přežít.

Prevencí je pomalý výstup nahoru

Starší vysokohorští turisté jsou výškovou nemocí postižení méně, jelikož je tempo jejich výstupu do hor pomalejší. Tělo se může aklimatizovat. Důležitý je zde čas. Dokud to půjde, bude naše tělo zvyšovat dechovou frekvence, aby se krev okysličila. Zvyšuje se dechová frekvence, s ní souvisí i vzestup srdeční frekvence.  Při aklimatizaci naše tělo vytváří hormon erytropoetin, který stimuluje tvorbu červených krvinek. Po několika dnech je větší množství vytvořených krvinek schopné vázat větší množství kyslíku a krevní tlak proto může klesnout. Tímto způsobem funguje aklimatizace. Pro výškový rozdíl 500 m trvá aklimatizace zhruba tři až čtyři dny. To vysvětluje i důvod, proč jsou starší horolezci výškovou nemocí postiženi méně.  Jejich výstup je pomalejší. Mladší horolezec naproti tomu stoupá rychleji, a proto se dostavuje vysokohorská nemoci častěji.

 

 Pokud se vyskytnou potíže, zahajte sestup

Při lehčích bolestech hlavy, pomohou běžná analgetika (Paracetamol, Ibuprofen). Důležité je ovšem zahájit sestup dolů. Postižení by měli sestoupit do výšky, v které byli naposledy bez potíží. Během jedné hodiny příznaky většinou vymizí. Pro zkušené alpinisty, u kterých se předpokládá rychlý výstup nahoru, se podává dexamethazon nebo inhibitory karboanhydrázy (acetazolamid 250 mg/12 hod.).

Pozor na tyto potíže

Pokud se během výstupu vyskytnou otupělost nebo poruchy chůze, dechová tíseň nebo kašel, měl by být člověk opatrný. Ve vzácných případech (1-5 %) se může jednat o výškový edém mozku nebo plic. Objevují se zřídka, ale jedná se o život ohrožující stavy. V takovém případě je ovšem nutný co nejrychlejší transport dolů. Vysokohorští turisté by proto měli stále vnímat příznaky svého těla a jím přizpůsobit své chování.