Příznaky deprese bývají často chybně posuzovány jako známky stárnutí. Deprese ve starším věku je nutné řešit. Při správné léčbě má nemocný velkou šanci dostat se znovu z hluboké deprese.
Deprese jsou častým psychiatrickým onemocněním ve stáří. V německé studii prováděné v Institutu Roberta Kocha se projevila deprese u 7,2 procent ve věku 60-69 let a 6,1 procenta ve věku 70-79 let. Ženy jsou poměrně často postiženy než muži. Ovšem u mužů jsou daleko častější sebevražedné sklony ve spojitosti s depresí. Proč tomu tak je, není zcela jasné. Důvodem může být skutečnost, že muži mají ve vyšším věku méně sociálních kontaktů, které po ukončení zaměstnání nebo po smrti partnerky do sebe mohou nasát a provozovat.
Spouštěcí faktory nejsou vždy známé
Vnitřní biochemické procesy jsou stejné u mladších i starších věkových ročníků. Vnější spouštěcí faktory se však mohou lišit. Ve starším věku mohou hrát významnou roli chronické nemoci, bolesti nebo zkušenosti s nějakou důležitou životní ztrátou.
Podpora lidí trpících na depresi
Jednoduše pronesená povzbuzující slova typu „Hlavu vzhůru!“ nepůsobí při depresi příliš účinně. Co však skutečně funguje, je zpravidla individuálně zvolená terapie. Často jsou to rodinní pečující, kteří dávají první impuls k léčbě deprese. Jsou to oni, kdo zaznamenají, že se postižení chovají jinak. Postižený nebere svoji depresi mnohdy vůbec jako skutečnost. Nebo v mnoha případech také nechce. Platí to především pro starší generaci, u které jsou psychická onemocnění často ještě jako zakázané téma nebo známkou slabosti.
Jak ale příbuzní rozpoznají, že se u někoho nejedná po soustrasti po zemřelém partnerovi, ale že se jedná o skutečnou depresi? Rozdíl je především v trvání a v intenzitě. Při depresi pacient cítí trvalý smutek po dobu týdnů a měsíců, který jde nad rámec běžně reakce žalu.
Odborníci doporučují příbuzným při podezření na psychickou nemoc u postiženého otevřeně o ní hovořit ve smyslu, že u postiženého pozorují změnu v chování a že by se za tím mohla skrývat deprese. Je důležité vzít nemocného za ruku, radí experti. Pacienti s depresí mají často velmi málo fyzické síly, aby sami na svém stavu něco změnili. Je dobré v klidu společně najít vhodný termín pro ambulantní návštěvu lékaře. Nebo se snažit do pocitů nemocného vcítit, ale tvrdošíjně trvat na tom, že by se měl pro zvládnutí takové těžké situace nechat vyšetřit lékařem.
Léčba deprese
Prvním zájmem by měla být návštěva lékaře. Praktický lékař může předat pacienta lékaři specialistovi - psychiatrovi. Pacienti potřebují při depresi speciální individualizovanou terapii, a to v závislosti na příčině nemoci a dalších okolností v daném konkrétním případě. Základem léčby jsou u starších stejně jako u mladých lidí psychoterapie, především kognitivní behaviorální terapie a farmakoterapie v podobě antidepresiv.
Vedle této základní terapie existují různé podpůrné formy, které dávají postiženým sebeuvědomění a stabilizují jeho stav. Mnozí pacienti mají prospěch ze správně dávkovaného sportu a pohybu, jiní pacienti se více zabývají terapií uměním. V některých případech potřebují pacienti rovněž podporu v sociálním kontaktu se svým prostředím. Pokud žije starší člověk sám doma, může ho navštívit zaměstnanec agentury domácí péče a provést s ním krátkou procházku po okolí.
Terapie je ambulantní, ústavní nebo stacionář
Především od tíže nemoci závisí, kde se realizuje samotná terapie nemocného. V lehčích případech se terapie provádí ambulantně. Znamená to, že pacient zůstává ve svém obvyklém životním prostředí, chodí na kontrolu do ambulance. U těžkých stavů deprese nebo když ambulantní terapie nepřináší výsledky, je pacient přemístěn na každodenní bázi v ústavu nebo na klinice v nemocnici.
Od správné terapie lze očekávat dobré vyhlídky na zlepšení nemoci
Kontroly jsou důležité i proto, protože na začátku braní prášků, několika antidepresiv se může zvýšit riziko sebevraždy. Toto nebezpečí je ale velmi malé. V každém případě by měli být rodinní příslušníci na pozoru a brát bezpodmínečně vážně jakékoliv příznaky nemoci a při bezradnosti okamžitě hledat profesionální pomoc. Pokud existuje jakékoliv nebezpečí, doporučuje se ústavní léčba. Antidepresiva mohou mít některé nežádoucí účinky. Pacienti si je ovšem nemohou sami vysazovat. Užívání antidepresiv je vždy v rukou ošetřujícího lékaře a pacienti by ho v žádném případě neměli měnit.
Při odborně zvládnuté terapii jsou také značné vyhlídky na úspěch, že se psychická nemoc zlepší nebo vymizí. Je to ovšem pouze možné v tom případě, když nemocný a jeho okolí bude brát příznaky nemoci vážně a ne pouze jako neškodný smutek, stejně u starších, jako u mladších pacientů.
Autor: -jpo-
Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů