Kvalitní spánek = nekonečný pomocník

Problémy se spaním řeší lidstvo už odpradávna. První zmínky o léčbě nespavosti se dochovaly v záznamech z dob starověkého Řecka a Říma. Nespavost se v té době řešila belladonnou, kozlíkem lékařským a alkoholem. Alkohol zůstává i v dnešní době nejčastějším prostředkem pro navození spánku.

Potřeba spánku je u každého individuální

Je nutno říci, že potřeba spánku je u každého jednotlivce velmi individuální. Někomu stačí šest hodin spánku na to, aby byl druhý den svěží. Někdo si musí přispat podstatně déle. Z historie se dozvíme o osobnostech, které měly potřebu spánku minimální. Mezi takové nejslavnější osobnosti patřil například Napoleon, který byl známý tím, že již v časných hodinách, kdy ostatní generálové ještě spali, zkoumal terén bojiště a dlouhé hodiny promýšlel strategii. 

O anglickém předsedovi vlády Winstonovi Churchillovi se zase ví, že si pravidelně dopřával krátký spánek v čase po obědě. Díky tomu prý nikdy neztrácel bystrý úsudek. Nespavostí trpěl náš exilový prezident Edvard Beneš. Je o něm známo, že užíval na spaní barbiturát Luminal, na kterém byl víceméně závislý.

V čem se navzájem nelišíme, je to, že problémy se spánkem potkají v životě alespoň jednou každého z nás. Pokud máme pocit nedostatku spánku, necítíme se druhý svěží, nejsme odpočatí, nedokážeme se soustředit a nejradši bychom vůbec o ničem nerozhodovali a nepřijímali žádné telefonáty.

Pokud se toto stává pravidlem, je nanejvýš vhodné řešit tyto potíže s lékařem. Ten by nám měl naordinovat léčbu a odstranit příčinu nespavosti. Z pohledu léčby má nespavost své terminologické rozdělení. Obecně se v léčbě nespavosti uplatňuje farmakoterapie a režimová opatření. Nejčastěji se jedná o tzv. kognitivně behaviorální terapii. Ta může být individuální nebo skupinová. Jedním z jejich hlavních úkolů je vypátrat příčinu nespavosti a odstranit ji.

Spánek bývá často projevem duševní nebo tělesné nemoci

Nespavost se cizím slovem označuje jako insomnie. Považuje se za samostatné onemocnění nebo je počínajícím nebo doprovodným příznakem některé nemoci. Velmi často doprovází schizofrenii. Bývá příznakem počínající deprese, a to ještě dříve než se samotná deprese projeví. Typicky mívají problémy s nespavostí ženy při počínajícím období přechodu. Často se přechod hlásí právě stavy podrážděnosti, návaly horka a problémy se spánkem. Existuje ještě zvláštní forma insomnie, a tou je pseudoinsomnie. Při ní má pacient sníženou schopnost zaznamenat, že spal. Zcela záludnou a velmi těžce léčitelnou formou nespavosti je narkolepsie. Její výskyt není častý, ale postiženým velmi komplikuje život. Postižený není schopen regulovat cyklus spánku a bdění a upadá během dne náhled do spánku. 

Akutní a chronická nespavost

Rozlišujeme nespavost chronickou a akutní. Rozdíl je pochopitelně v době trvání. Chronická trvá přes 1 měsíc. Pokud léčíme akutní nespavost, zajímá nás, zdali se nejedná o zhoršení nespavosti chronické. Toto rozdělení je důležité pro strategii léčby. U krátkodobé nespavosti většinou postižení znají příčinu, proč nespavost vznikla. Mezi nejčastější příčiny patří duševní zátěž, očekávání rozsudku, změna prostředí, očekávání nějaké jedinečné situace, tréma před zkouškou. Tyto příčiny tedy mohou být jak pozitivně, tak i negativně laděné. Nemocnému se vysvětlí podstata problému a on se uklidní. Vyvolávající příčinu je třeba zjistit také u chronické nespavosti. Pro chronickou nespavost je typické, že se léčí dlouhodobě, léčba nemusí být vždy úspěšná. Pokud však dojde k vyléčení, účinek léčba přetrvává.

V léčbě nespavosti se uplatňuje farmakoterapie a režimová opatření

Snaha řešit nespavost pomocí léčiv je stará více než 100 let. Roku 1826 se začaly podávat proti nespavosti soli brómu. Ty mají spíše sedativní než hypnotický efekt. Tento rok lze považovat za začátek farmakoterapie nespavosti.

První skutečnou lékovou skupinou byly barbituráty. Objevily se už na začátku 20. století. Měly však hodně nežádoucích účinků a poměrně rychle na ně vznikala na ně závislost. Objevovaly se abstinenční příznaky a pacient znovu začal trpět nespavostí. U těchto pacientů se pak spánek projevoval děsivými sny a úzkostnými příznaky v druhé polovině noci, jako bylo pocení, bušení srdce, pocit nedostatku vzduchu a vnitřní neklid.

Na přelomu 60. a 70. let se objevily benzodiazepiny. Asi nejznámějším je diazepam. Nazývají se také hypnotika II. generace. Měly méně nežádoucích účinků. Nevýhodou benzodiazepinů je však skutečnost, že při svém působení neuplatňují pouze sedativní a hypnotický účinek, ale také účinek proti úzkosti a křečím. 

Nevýhodou stále zůstávala omezená doba použití. Maximálně 4 týdny. Vlivem náhlého vysazení léku nastupuje rebound insomnie. Pacienti opět trpí na nespavost. Proto se doporučuje postupné snižování denní dávky. V 90. letech minulého století se objevila nebenzodiazepinová hypnotika. Jejími zástupci jsou především zolpidem a zopiclon. Zolpidem je účinná látka populárního léku Stilnox. Výhodou této skupiny léků je minimum nežádoucích účinků a to, že nenarušují přirozenou strukturu spánku. O té si povíme něco blíže, protože je důležitá pro pochopení fyziologie spánku.

Co je přirozená struktura (architektonika) spánku?

Spánek je životně důležitý. Představuje pro naše tělo relaxační fázi a stav změněného vědomí. Při spánku se periodicky střídají dvě fáze, REM-fáze a non-REM fáze.

Fáze REM je nazvaná podle anglického termínu REM (rapid eye movement). Pro tuto fázi je typický rychlý pohyb očí, svalové záškuby a snění. Sny trvají déle než několik vteřin. Obvykle se v této fázi objeví 8-10 snů /noc. Sen slouží k udržení spánku a neutralizuje stresogenní působení negativních zážitků. Pro non-REM fázi je typická převaha útlumových procesů, měl by klesat tlak a srdeční frekvence. Objevují se v ní 4 fáze - první stadium, dřímota, povrchní spánek a hluboký spánek.

Změna struktury spánku

Během našeho života se struktura spánku může měnit. Přirozenou architektoniku spánku narušují farmaka. Fyziologicky dochází k narušení spánkových cyklů ve stáří. Příčinou je klesající hladina melatoninu. Jedná se o hormon tvořený v epifýze. Jeho hladina je závislá na střídání dne a noci, tedy na stavu bdění a spánku. Po usnutí jeho hladina stoupá, k ránu klesá. Ve stáří se snižuje tvorba melatoninu, a proto starší lidé hůře spí, mají povrchní spánek a vnímají v noci hůře rozdíl mezi spánkem a bděním. 

Přírodní řešení nevyvolává nežádoucí účinky

Na mozkových strukturách se vyskytují GABA receptory. Jedná se o komplex, který má velké množství podjednotek s různými vazebnými místy. Tyto receptory jsou klíčové pro uklidnění organismu a navození spánku. Název GABA pochází od anglického názvu kyseliny gama-aminomáselné. Kromě této kyseliny se na receptor GABA váží i její agonisté. Tedy látky, které mají stejný účinek. Nevýhodou je, že receptor má i spoustu podjednotek pro účinky hypnotické, protikřečové nebo umožňující relaxaci svalů, z čehož pramení nežádoucí účinky podání farmak. Optimálním lékem se tak jeví přípravek, který se váže pouze na určitou podjednotku, navozuje spánek do 30 minut, působí pouze po dobu spánku 6-8 hodin a nenarušuje architektoniku spánku.

Co si přejí nespavci ze všeho nejvíce?

Nedávno proběhlá anketa mezi nespavci prozradila, že největším přáním při řešení potíží se spánkem je rychlé usnutí a šetrnost k organismu. Jinými slovy, nespavci si přejí přípravek, který by byl nenávykový a mohli jej tudíž užívat dlouhodobě. Takové řešení poskytují kombinace bylinných extraktů. Mezi nejosvědčenější patří extrakty z kořene kozlíku lékařského, šištic chmele otáčivého, nati meduňky lékařské a nati mučenky pletní. Pro rychlé usnutí a kvalitní spánek je možné zvolit přípravky ve formě tvrdých kapslí, které garantují rychlé uvolnění účinných látek. Takový přípravek přináší přírodní řešení, které je šetrné k našemu organismu. Hlavních účinných složek je v takovém přípravku několik. Mezi hlavní patří extrakt z kozlíku lékařského. Jeho hlavní složkou jsou valepotriáty a kyselina valerenová vážící se na GABA receptor. Tyto látky mají účinky podobné ƴ-aminomáselné kyselině, která spouští otevření chloridového kanálu na povrchu nervové buňky, a tím inhibuje přenosu vzruchu v centrálním nervovém systému. Tím navozuje celkové zklidnění organismu a vytoužený spánek. 

Autor: -jpo-

 Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů 

info@penzista.net